Jaromír Fajkus
Chomutovka, září 2012
Vstával jsem docela brzy a to do poměrně chladného rána.
Když jsem šel spát, bylo kolem 12, ráno v pět jsem se probouzel do -2.
Auto jsem nechal na plácku na rozcestí u Třetího mlýna - dál je zákaz vjezdu -
a vydal se proti proudu Chomutovky.
V místě, odkud jsem vyšel, má Chomutovka regulované koryto, plánoval jsem se dostat do míst, kde je koryto přírodní a také trochu dramatičtější – to znamená užší tok a nějaký spád. Cestou jsem se pokochal poměrně vysokým spádem za přehrazením úpravy vody, minul jsem i zachytávací přehradu a po dvou kilometrech chůze jsem byl na místě.
Docela mě překvapilo, že i přes jasnou oblohu nebylo moc světla. Abych mohl používat časy kolem 1/10 vteřiny, tak jsem musel dočasně nastavit ISO na 400 (pro zvídavé - objektiv začíná na cloně 3,5 a má nasazený nasazený polarizační filtr). Ale zhruba do hodiny už bylo světla akorát, takže jsem pak nastavil základní citlivost. Jen pro poznámku, časy používám v rozmezí 1/10 až 1 vteřina. S monopodem udržím tak do 1/4 vteřiny, delší už ne.
Pár hodin jsem se věnoval fotografování, kdy jsem pomalu šel podél koryta po proudu a vyhledával zajímavá místa. Postupně vycházelo podzimní slunce - ne nějak moc silné, stále bylo pěkné boční plastické světlo, trochu pod mrakem. Časem jsem si vyhledával více místa ve stínu. I tak jsem "stihl" je něco přes půl kilometru toku (nic moc, co). Ale tok se dost klikatí, stráně Bezručova údolí jsou dost vysoké, takže míst s potřebným světlem jsem nacházel dostatek. Náhledy vidíte na fotografiích (ty zatím neprošly žádnou úpravou).
V 11 hodin jsem skončil, při daném světle (skoro horní) už chyběla plasticita. Taky kontrast nasvícených míst a stínu byl za daných okolností nezvládnutelný. A taky se dost oteplilo a těšil jsme se na oběd.
Poprvé jsem použil nový monopol, tripod tentokrát odpočíval v kufru auta. Jednak jsem sbíral zkušenosti jak fotografovat delší časy s monopolem, jednak jsem chtěl vědět, zda mi fotografování s monopolem půjde a co případně na monopodu upravit.
Na místě, kde jsem fotografoval je Chomutovka označena jako vodní zdroj. To jsem respektoval a držel jsem se břehu. Ale moc to nechápu. Chomutovka je plná rašeliny, je to vidět jak na její barvě (žlutá až hnědá), tak se to odrazí na složení vody. Chomutovka má sbírat právě takovou vodu, aby chránila zdroje pitné vody - například přehradu na Křímově. No budiž, asi to technika zvládne.
Přestože byla neděle ráno, byl na cestě podél Chomutovky docela provoz. Ráno od sedmé hodiny auta (a fakt ne jen jedno), později už vedli cyklisté.
V místě, odkud jsem vyšel, má Chomutovka regulované koryto, plánoval jsem se dostat do míst, kde je koryto přírodní a také trochu dramatičtější – to znamená užší tok a nějaký spád. Cestou jsem se pokochal poměrně vysokým spádem za přehrazením úpravy vody, minul jsem i zachytávací přehradu a po dvou kilometrech chůze jsem byl na místě.
Docela mě překvapilo, že i přes jasnou oblohu nebylo moc světla. Abych mohl používat časy kolem 1/10 vteřiny, tak jsem musel dočasně nastavit ISO na 400 (pro zvídavé - objektiv začíná na cloně 3,5 a má nasazený nasazený polarizační filtr). Ale zhruba do hodiny už bylo světla akorát, takže jsem pak nastavil základní citlivost. Jen pro poznámku, časy používám v rozmezí 1/10 až 1 vteřina. S monopodem udržím tak do 1/4 vteřiny, delší už ne.
Pár hodin jsem se věnoval fotografování, kdy jsem pomalu šel podél koryta po proudu a vyhledával zajímavá místa. Postupně vycházelo podzimní slunce - ne nějak moc silné, stále bylo pěkné boční plastické světlo, trochu pod mrakem. Časem jsem si vyhledával více místa ve stínu. I tak jsem "stihl" je něco přes půl kilometru toku (nic moc, co). Ale tok se dost klikatí, stráně Bezručova údolí jsou dost vysoké, takže míst s potřebným světlem jsem nacházel dostatek. Náhledy vidíte na fotografiích (ty zatím neprošly žádnou úpravou).
V 11 hodin jsem skončil, při daném světle (skoro horní) už chyběla plasticita. Taky kontrast nasvícených míst a stínu byl za daných okolností nezvládnutelný. A taky se dost oteplilo a těšil jsme se na oběd.
Poprvé jsem použil nový monopol, tripod tentokrát odpočíval v kufru auta. Jednak jsem sbíral zkušenosti jak fotografovat delší časy s monopolem, jednak jsem chtěl vědět, zda mi fotografování s monopolem půjde a co případně na monopodu upravit.
Na místě, kde jsem fotografoval je Chomutovka označena jako vodní zdroj. To jsem respektoval a držel jsem se břehu. Ale moc to nechápu. Chomutovka je plná rašeliny, je to vidět jak na její barvě (žlutá až hnědá), tak se to odrazí na složení vody. Chomutovka má sbírat právě takovou vodu, aby chránila zdroje pitné vody - například přehradu na Křímově. No budiž, asi to technika zvládne.
Přestože byla neděle ráno, byl na cestě podél Chomutovky docela provoz. Ráno od sedmé hodiny auta (a fakt ne jen jedno), později už vedli cyklisté.